O knize: rok / Egor se postavil na špičky a pověsil hračku na chundelatou smrkovou větev. Hračka byla krásná: průhledná sněhová vločka třpytící se jasnými odlesky ve světle lampy. Egor si to zvláště pamatoval, protože to koupili on a jeho matka. Proto musela viset na nejvyšší větvi. Nebo spíše ten, na který se mu ještě podařilo dosáhnout. Odešel a obdivoval jeho práci. Hračka visela na samém konci, takže vypadala jako ztracená hvězda. Kdyby jen přišla máma, pomyslel si Yegor. Asi bude ráda, že na jejich nákup nezapomněl, i když ho Mishka neustále nabádá.